Po desíti do Izraele, Palestiny a Rumunska

16.08.2018

Čím více cestuji, tím více se mění mé vnímání cestování. 

V době nepřízně bylo naše cestování více spásným způsobem čerpání odpočinku a energie na další těžké dny běžného života. Dnešní doba nám oproti minulosti poskytuje více pocit jistoty základních věcí, jako je teplá voda, topení, ale také větší pocit bezpečí. 

Po více než 10 letech jsem se rozhodl vydat se na skutečnou dovolenou. Ani bych si nemyslel, jak je těžké vystoupit z komfortní zóny. Zjistil jsem, že benefity svého běžného života již nevnímám jako benefity, nýbrž jako samozřejmost. Wifi v každém podniku, pitná voda prakticky všude, jedno z nejlepších zdravotnictví, a tak mohu pokračovat dále. 

Během svého cestování jsem začal rozlišovat několik typů cestovatelů.

Prvním typem cestovatele je člověk, který se vydá do bohatší země za odpočinkem a relaxem. Pokud jste si někdy všimli, tito lidé svou dovolenou popisují jako něco krásného, jako něco, co u nás nemáme a bylo by skvělé to mít. Současně popisují i to, co se jim líbilo, ale přitom by to doma nechtěli mít. Z jejich vyprávění je snadné nabít dojem, že na dovolené sice byli, ale nic nezažili. Jejich cesty málokdy vedou dál než půl hodiny cesty od hotelu a největší zalíbení nachází v požitku all-inclusive. Často se stává, že po návratu z dovolené bývají tito lidé spíše otrávení, stýská se jim po pláži, po servisu, po snídaních i bezmezném spánku. Postupem času se pocit otrávenosti stupňuje a tak už plánují další podobnou dovolenou.

Druhým typem cestovatele bývá člověk, který si jako svou destinaci vybere chudobnější stát. Často vyráží s nízkým očekáváním a mnohdy též se strachem z toho, co jej čeká. Svůj cestovní kufr nahradí baťůžkem a finanční limit zamění za štěstí, na které se spoléhají. Těmto cestovatelům se též často říká baťůžkáři. Bývají plní dojmů, dobrých i špatných zážitků, nejrůznějších zkušeností a příběhů. Během svých cest se setkávají s chudobou, strádáním nebo vřelostí místních lidí. Po návratu zpět domů pociťují pokoru a touhu užívat si chvil, které jim poskytuje jejich rodná země a zároveň žasnout, jak někdo dokáže za daných podmínek žít.

Já si pro svou dovolenou vybral druhý typ cesty. Batoh, kamarád a hurá vstříc dobrodružství. Rozhodli jsme se poznat novou kulturu a rozšířit si obzory. Na něco takového jsme si nemohli vybrat nic jiného než cestu skrz Izrael, Palestinu a Rumunsko. Není od věci říct, že cesta pro mě byla především absolutní vykročení z komfortní zóny. Přestože jsem chtěl cestovat, tak jsem měl strach opravdu vyjet. V tomto ohledu jsem velmi vděčný kamarádovi Richardovi, který mi uštědřil pomocnou ruku, udělat první krok a vyjet. 

Místa na přespání jsme si vybírali přes couch-surfing, ale i různé hostely nebo i laskavost Čechů, což pro mě včetně dobroty cizích lidí, bylo naprostou novinkou.

Co jsme na cestách zažili, se bohužel nedá popsat slovy, ale rád se s Vámi podělím o několik fotografií a dojmů. Pokud by Vás něco zajímalo detailněji, neváhejte mi napsat a zeptat se.

Náš cestovní plán zahrnoval pokus projít část Abrahamovy stezky. Tato cesta má za úkol spojit Blízký východ se světem. Celou se nám ji bohužel projít nepodařilo, ale část jsme přeci jen zvládli.


Tel Aviv

Město klasicky přímořského typu. Poněkud vtipný zážitek byl při prvním setkání s hebrejštinou hned na letišti. Člověk si pak hned víc cení kreslených obrázků a znaků, díky kterým se mu zvyšují šance najít východ. Shledávám však velmi obdivuhodným, že je v celé zemi přeloženo vše do arabštiny, hebrejštiny a angličtiny. Tel Aviv se může pyšnit nádhernou promenádou a pláží. Ja však nejvíce ocenil večeři v restauraci Stařec a moře /The old Man and the Sea/. 

Jeruzalém

Místo, němž se setkávají snad všechna náboženství. Kouzlo spojení starého města s novým, což dává lidem příležitost prakticky vše prozkoumat.

Slušivá sukně, že?
Slušivá sukně, že?
I DobroKáva byla v Jeruzalému
I DobroKáva byla v Jeruzalému
DobroKáva u Zdi nářků
DobroKáva u Zdi nářků

Ramallah

Hlavní město Palestiny, kam je velmi obtížně se z Izraelské části dostat. K dispozici jsou pouze dva autobusy, které jsou utajené téměř stejně jako spěšný vlak do Bradavic. Co však upoutalo mou pozornost více, byl markantní rozdíl teploty oproti Jeruzalému, kde člověk mohl chodit pomalu v plavkách, zatímco v Ramallahu byla mikina nejlepší přítel člověka. Geograficky rozdíl byl však pouhých 50 km.

Úklid a pořádek nebyl jejich silnou stránou
Úklid a pořádek nebyl jejich silnou stránou

Jericho

Chrámy ve skalách a v blízkosti Mrtvého moře jsou největší dominantou tohoto města. Při návštěvě Mrtvého moře všem vřele doporučuji vyhnout se kontaktu očí se slanou vodou. #nikdynezapomenu #nevěříšVyzkoušej #nechcešVmrtvémmořiZakopnout

Betlehém 

Toto město ve mně roznítilo rozporuplné pocity. Z počátku jsem byl přesvědčený, že jsem si s tímto místem zcela nepadnul do noty, ale postupem času jsem změnil názor. Vše, co jsem v Betlémě zažil, si budu pamatovat velmi dlouho. Západ slunce se může sice zdát jako kýčovitá záležitost, ale v tomto místě měl své kouzlo. Intenzivní zážitek přineslo i vědomí toho, že ubytování, za které jsme zaplatili, šlo na dobrou věc. Peníze totiž šly na pomoc dětem, a to díky neskutečné snaze jeptišek a mnichů. Jejich pohostinnost, vřelost a ochota pomáhat tomuto světu byla více než inspirativní.

Hebron

Město malého nepokoje a mešity do které se můžete jít podívat.

Když vám dovolí jít do mešity a ten koberec je opravdu úžasně měkký.
Když vám dovolí jít do mešity a ten koberec je opravdu úžasně měkký.

Ashqelon 

Vhodné na takové to cachtání se u moře a do Gazy to také není daleko.

Micpe Ramon 

Z mého pohledu se jedná o nejkrásnější místo Izraele. Fascinující pohled na poušť a přírodní oblast, která se velmi podobá Grand Canyonu. Hvězdy jako na dlani a východ i západ slunce jako z pohádky. Lidí tu mnoho nenajdete, což poskytuje lepší zážitek vychutnat si veškerou přírodu kolem.

Cluj, Rumunsko

Jako každý cestovatel jsem si i já zažil svou cestovatelskou krizi. Při pohledu na polorozpadlé město jsem začal pociťovat úzkost. Během cesty na hostel, jsem jen beznadějně přemýšlel nad tím, jak zde přežiji následující tři dny. První možnost byla samozřejmě mlátit hlavou do zdi a doufat, že za chvíli upadnu do komatu a probudím se až v den odletu. Druhá možnost byla snaha postavit se výzvě a zkusit objevit kouzlo tohoto státu. Zvolili jsme tedy možnost číslo dvě. Po menší procházce městem a odpočinkové sauně, tak padlo rozhodnutí na zapůjčení si automobilu, které stálo neuvěřitelných 10 Euro na den. Za což si mimochodem asi nepůjčíte ani kolo v Praze. Vydali jsme se vstříc zážitku, díky kterému se mi Rumunsko vrylo do paměti jako úžasná oblast. Navštívili jsme Fagarašské hory, které skýtají neuvěřitelné silnice spolu s nádhernou přírodou.

Pokud bych celou svou dovolenou měl shrnout, dovolil bych si to pojmout jako žádost do budoucna pro sebe i pro ostatní. Buďme otevření všemu. Pokud si řeknete, že byste o něco stáli, tak prostě jděte a udělejte to.

Díky takovému postoji jsem totiž sám mohl zažít něco, co bych za běžné situace neměl šanci prožít. Ještě velmi dlouho bych si chtěl živě pamatovat střechu chrámu v Betlémě, poušť v Micpe Ramon, přírodu ve Fagaraši a především seznámení s mnoha zajímavými a skvělými lidmi, jejichž mysl byla otevřena celému světu. Speciální poděkování posílám  Soně, Jirkovi, Žanetě, Martině a Ričááárdovi od zatoulaného šutru.